The Gender Revolution: Uneven and Stalled

R O Č N Í K 1 2 , Č Í S L O 1 / 2 0 1 1 | 5 4 Někdy máme tendenci nazývat prudké změny v genderovém systému, které se odehrály od šedesátých let, „revolucí“. Zaměstnanost žen dramaticky vzrostla (Cotter, Hermsen, England 2008); antikoncepce se stala široce dostupnou (Bailey 2006); ženy dostihly a předstihly muže v počtu absolventů vysokých škol (Cotter, Hermsen, Vanneman 2004: 23); došlo k zásadní desegregaci bakalářských studijních oborů (England, Li 2006); více žen než kdy v historii získává doktoráty a profesní tituly v oblasti práva, medicíny a obchodu (Cotter, Hermsen, Vanneman 2004: 22–23; England et al. 2007); mnoho podob genderové diskriminace v zaměstnání a vzdělávání je dnes ilegálních (Burstein 1989; Hirsh 2009); ženy vstoupily do povolání, kde dříve dominovali muži (Cotter, Hermsen, Vanneman 2004: 10–14), a byly zvoleny do politických funkcí (Cotter, Hermsen, Vanneman 2004: 25). Bez ohledu na to, jak prudké tyto změny jsou, je proměna genderového systému nevyrovnaná — některých skupin se dotýká více než jiných a v některých oblastech života se projevuje více než v jiných. V poslední době se navíc postup těchto změn zastavil. Mým cílem v tomto článku není řešit, zda bychom se měli na onu pověstnou sklenici dívat jako na poloprázdnou, nebo poloplnou (tyto argumenty jsem ostatně vždy shledávala nezajímavými). Jde mi spíše o pochopení toho, proč se některé věci mění podstatně více než jiné. Nerovnoměrnost genderových změn ukážu na přehledu vývoje několika indikátorů. Zatímco v akademické komunitě není křivka většiny těchto trendů předmětem diskusí, nabízím zde vysvětlení nevyrovnanosti a zaostávání těchto změn, která ale mají spíše status hypotéz než dobře dokumentovaných závěrů. Zastávám názor, že z hlediska podhodnocení tradičních ženských aktivit a práce došlo jen k malé kulturní a institucionální proměně. Z tohoto důvodu mají ženy mnohem větší motivaci než muži vstupovat do genderově netradičních aktivit a pozic. To vede k asymetrické proměně: ženské životy se proměnily mnohem více než ty mužské. Nicméně u některých podskupin a v některých oblastech existuje méně jasných důvodů pro změnu i mezi ženami; příkladem je relativně nízká zaměstnanost méně vzdělaných žen nebo pokračující, tradičně genderované vzorce heterosexuálních romantických, sexuálních a manželských vztahů. V návaznosti na práci autorek Marie Charles a Karen Bradley dále tvrdím, že typ genderového egalitarismu, který se uchytil, je nejlépe slučitelný s americkým individualismem a jeho kulturními a institucionálními logikami, které zahrnují právo na přístup k zaměstnání a vzdělání, požadavek vertikální mobility a vyjádření „skutečného já“ (Charles v tisku; Charles, Bradley 2002, 2009). Jedním projevem tohoto genderového egalitarismu je pokles diskriminace v přijímání do zaměstnání. Právě tato skutečnost má zásadní podíl na oné genderové revoluci; ženy nyní mohou vstupovat do dříve „mužských“ sfér. Současně s tímto genderovým egalitarismem působí ale proti integraci silné přesvědčení (i když často nevyslovené) o genderovém esencialismu – myšlence, že muži a ženy jsou vrozeně a zásadně rozdílní ve svých zájmech a dovednostech (Charles v tisku; Charles, Bradley 2002, 2009; Ridgeway 2009). Výsledkem těchto souběžných logik je, že ženy mají mnohem větší tendenci rozrušovat genderové hranice na cestě vzhůru tam, kde jiná možnost neexistuje, v ostatních případech ale usměrňují dráhy žen i mužů genderové klapky na očích. Genderová revoluce. Nerovnoměrná a zastavená* / Paula England2