Kognitivní charakteristiky příběhů v TAT a jejich diagnostický význam.

Autoři vymezuji zakladni východiska pro interpretaci kognitivnich charakteristik přiběhů v TAT. Přiběh chapou jako reprezentaci ja a výraz koherence života, narativitu jako způsob vypravěni přiběhu, potiž v přiběhu jako zdroj pro jeho rozvijeni a scenař jako principy organizace zkusenosti. Narativni senzitivitu považuji autoři za nezbytnou diagnostickou kompetenci pro porozuměni přiběhům. Poselstvi přiběhu je diferencovano ve vztahu k procesu vypravěni a jeho obsahu. Jeho diagnostický význam je demonstrovan na přikladech. Strucně jsou porovnany některe přistupy k hodnoceni formalnich charakteristik přiběhů v TAT. Důkladně je popsan system hodnoceni kognitivnich charakteristik podle Hedwig Teglasi. Vysvětlovaci a diagnosticky relevantni možnosti uvedeneho přistupu jsou ilustrovany připadovou studii.